ale v článku snad není nic, co by odsuzovalo ženy, co se rozhodly pro potrat! Nebo ano?
Spíš se mírně ozývá proti obecné kultuře v ČR, která je velmi nakloněna potratům ze zdravotních důvodů dítěte/plodu.
Mně osobně také velmi tato "kultura zdravotních potratů" vadí. A to především proto, že ji vnímám jako diskriminaci žijících postižených lidí. Píšu o tom, že mi vadí tato obecná kultura, ne že odsuzuju někoho!
Vzhledem k tomu, že má sestra je vážně těl. postižená (po nehodě ve 2 letech), v prostředí různě postižených lidí se pohybuji a vím, že jim většinou uvažování směrem potrat vadí.
I v časopise Vozíčkář jsem četla již hodně úvah na podobné téma. Kromě toho ale především o tom, jak můžeme postižení překonávat, čeho všeho jsou postižení lidé schopni dosáhnout, jaké instituce pomáhají (i třeba "jen" odlehčit rodičům při denní péči).
Naposled mě zaujal článek: Nové metody léčby Downova syndromu.
Nejdřív jsem myslela, že se zase někdo ohrazuje proti potratům v těchto případech. Ale článek psal vážně o tom, jaké metody práce a jaká rehabilitace vhodně rozvíjí takto postižené děti. Co všechno jsou schopny se nově naučit apod.
A také bych řekla, že i v ČR je v posledních letech přístup k různě postiženým lidem mnohem příznivější. Konečně. Lepší než kdy v historii. Ale obecný přístup: raději měli jeho rodiče zvolit potrat tomu nepomáhá.
Předchozí