Chápu, že doktoři časem díky své práci trochu otupí, ale mohli by si hlídat, co vypustí z pusy.
Vzpomněla jsem si na hezkou příhodu. Byla jsem na přednášce o životě s postiženým dítětem. Přednášející měla velmi těžce postiženého chlapečka - ve 3 letech na úrovni sotva půl roku, ale byl velmi milý a po dobu celé přednášky naprosto zlatý. Své vyprávění zakončila slovy: "Svoje postižené dítě bych nevyměnila ani za 4 zdravé." Na to hbytě reagovala jedna z posluchaček, její kamarádka, maminka 3 dětí: "A nevyměnila bys ho za 3 zdravé děti? Aspoň na víkend..." Myslím, že všichni přítomní si toho úžasného, i když trochu jiného, chlapečka rychle zamilovali.
Už jsem to tu psala víckrát, mám dítě s genetickou vadou, při které se běžně navrhuje potrat, ačkoli se jedná pouze o nosičství vady. Moje dítě je tedy zdravý nosič. Jsem ráda, že jsem měla čas se o tom trochu něco dovědět a netrnula jsem celou dobu, jestli budu mít postižené dítě. Ale leze mi mráz po zádech při představě, kolik zcela zdravých dětí se nenarodilo jen kvůli takové diagnóze.
Předchozí