Já obdivuji maminky, které si nechají dítě, přestože vědí, že bude postižené. Samozřejmě nikdo dopředu neví, jak velké postižení bude. Ale sama jsem byla v situaci, že se nevědělo, co bude. Testy mi nevyšly úplně dobře, ale naštěstí ty další ano a i ultrazvuk byl o.k., takže amniocentéza nebyla nutná. Pokud ano, šla bych, i přes riziko potratu. Mimochodem- byla jsem také v Gennetu a byla jsem tam velmi spokojená, všichni byli milí a hodní a vše nám vysvětlili. Nechtěla bych přivést na svět dítě, které bude odkázané na cizí péči. Co když mě přežije? Kdo se o něj postará? Bude šťastné? Vím, že bych na to psychicky, a bohužel ani finančně, neměla a všechno by se přenášelo i na dítě. A chlapi takové situace většinou neustojí. A nepíšu to jen proto, že bych byla pohodlná. Kdyby taková situace nastala nečekaně, postarala bych se, nedala bych dítě do ústavu.Ale pokud mám možnost volby včas, neváhala bych...Každý si musí sám ujasnit, co je schopen zvládnout a co už ne.
Předchozí