Přidat názor k článku Nebojte se maminko, vaše dcerka brzy zemře

Myslim, ze se v debate u tohoto neveseleho tematu michaji dve veci dohromady a to - cekam zdrave dite a potom se neco stane (pri porodu, ve 3 letech, v dospelosti, kdykoliv, cokoliv) a cekam postizene dite a mam se rozhodnout co dal. Ty, ktere tu pisi - postizene dite bych si nenechala, bala bych se, ze to nezvladnu urcite nejsou spatne jenom proto, ze si to priznaji. A myslite si, ze kdyby se jim s ditetem stalo neco pri porodu ci pozdeji, ze by se nepostarali, ze by dite "flakly" do ustavu a prdeli by na to? Nektere mozna ano, stejne jako nektere, ktere si vedome postizene dite nechaly a pak teprve prisly na to, ze to nezvladnou. Ale myslim, ze vetsina tech, ktere osud postavi pred hotovou vec, tak proste bojuji, protoze nic jineho jim nezbyva a nektere z nich se s tim i dokazi tak skvele vyrovnat jako autorka clanku. Ale nemichejme to s uplne jinou situaci, kdy testy ukazi ze dite bude postizene a zena se musi rozhodnout. Myslim, ze to je vec kazde zeny a my, ktere jsme (Bohudik) nezazily, bychom nemely soudit. Bohuzel veda neni na takove urovni, aby dokazala vyjadrit miru postizeni, takze to rozhodovani musi byt peklo, protoze u spousty pripadu vam lekar nemuze rici "nebojte, postizeni nebude tak velike" nebo "postizeni bude tak velke, ze vase dite bude v bolestech a trapeni nekolik mesicu umirat". Takze nesudme, nevyjadrujme soudy, jenom prejme Risovi a jeho mamince spoustu stesti a lasky.