Přidat názor k článku Nebojte se maminko, vaše dcerka brzy zemře

Máš pravdu, že na matky, které se rozhodnou porodit dítě i s postižením se asi společnost dívá skrz prsty. Když mají tu odvahu, tak proč ne.
Ale právě proto, že vím jak to chodí, bych to svému dítěti neudělala. Dnes už bohužel není zvykem, nechat dítě v klidu v náručí rodiny odejít z tohoto světa, a většinou i rodiče nejsou smířený s postižením svého dítěte a chtějí ho za každou cenu držet při životě. Když jsem viděla ty miminka o které jsem se musela denodenně starat, připojené na ventilátorech atd. Měli neskutečně smutné oči a když konečně odešli z tohoto světa i když jim v tom bylo všemožně bráněno, bylo jim vidět v obličejích úleva. My (personál) jsme to obrečeli. Teď mluvím o konkrétním případu holčičky, kde mamince řekli, že má srdeční vadu neslučitelnou se životem a ona se přeci jenom rozhodla dítě donosit, pak, jelikož, dítě přeci nenecháme v klidu odejít, následovala operace, ventilátor, atd. Zemřela až v půl roce "života", celou dobu s vážnými komplikacemi, bolestí, a dýcháním na ventilátoru. Maminka ze začátku chodila obden, pak jednou za týden a když se blížil konec tak už nechodili vůbec (nemohli se na ní koukat - vůbec maminku nesoudím, myslím, že to muselo být hrozný pro ni ,tak pro celou rodinu, sama jsi to nedovedu představit). Dodnes vidím oči té maličké a jsem ráda, že už má klid. To si pak člověk řekne jestli by tohle udělal svému dítěti. Je to hrozný rozhodování, sama, když jsem se rozhodovala jestli jít na plodovku nebo ne a cítila jsem už pohyby malého, tak mě napadalo spousty věcí a i když nejsem věřící, tak mě napadali myšlenky, že jestli budu muset jít na potrat, tak mě určitě stihne nějaký trest. A takovéto blbosti, pak jsem si vzpomněla na ty oči a měla jsem jasno.Někdy je zkrátka těžké nesoudit maminky pro jejich rozhodnutí, když člověk ví, co pak to dítě čeká. (zase mluvím o těžkých postiženích).