Přidat názor k článku Nebojte se maminko, vaše dcerka brzy zemře

Eli právě to co píšeš,je podle mě ta křehká hranice.Dle mého názoru není ultrazvuk a gen.vyšetření natolik všemocné aby odhalily nakolik bude dítě postižené.Mám na mysli nakolik bude postižení zvládat.Jsem taky zdrav.sestra sice u dospělých,ale taky jsem zažila případy kdy lékaři tvrdili,že dítě bude hrozně postižené,na umření a ono bylo relativně v pohodě.Mělo vadu,ale zvladatelnou a žilo v podstatě kvalitní život bez bolestí.
A naopak zas dítě co mělo mít drobnou vadu skončilo tak jak popisuješ a bylo to pouhé čekání na smrt s bolestmi a utrpením.
Problém je dle mě i v komunikaci těhotné s lékaři.Mě osobně se stalo že vada byla diagnostikována,ale už mě nikdo nepřipravil na to co nás vlastně čeká.Kdybych aspoň kapku tušila na co si dát pozor,co bude dál jistě bych i na první hypoxický záchvat a následný pobyt v nemocnici reagovala vyrovnaněji a nedošlo k tolika kolizím mezi mnou a ošetřujícím personálem.Ten bohužel předpokládal,že jsem o všem naprosto plně informována a podle toho se mnou jednal.Až když jsem se pohádala s lékařkou tak teprve vyšlo tohle najevo.Lékařka sama přiznala že došlo k velké chybě v komunikaci.Ale to už nastalé problémy nesmazalo.Lékaři i sestry jsou taky jenom lidi,tohle se stát samozřejmě může,ale nemělo by.