Přidat názor k článku Nebojte se maminko, vaše dcerka brzy zemře

Verczo,máš jako vždycky obrovskou pravdu a tím, že se alespoň maličko známe z diskuzí tak vím, že opravdu víš o čem mluvíš. Žlababa to napsala strašně krásně, až jsem to musela číst pomaličku a znovu a znovu si její slova vrývat do mozku. Ono skutečně někdy nejde než si jen plivnout do dlaní a bojovat. Já jsem léta pracovala s dětmi a zajímala jsem se o speciální pedagogiku a psychologii. A chtěla jsem být dětskou lékařkou, to sice nevyšlo, ale s dětmi jsem moc chtěla být, a to vyšlo. A čeho jsem se bála u svých dětí? Aby byly zdravé. Snažili jsme se pro to udělat s manželem co se dalo, první dítě, dcera, měla svalovou hypotonii a stočené nožičky. Cvičilo se, nosily se spec.botičky, a zvládlo se to. Druhé dítě, chlapeček, při porodu zkalená voda a 2x šňůra kolem krku, zlomená klíční kost, prostě ho nechali dlouho trápit. A pak hrozící DMO, cvičení od pár týdnů, Ty asi ani nebudeš pořádně chodit...no a chodí, lítá, tedy lítá...on už je to puberťák, takže s úctou.... Je tam ale mentální defekt, sice ne tak výrazný, ale je tam a pro nás i jeho je to běh na dlouhou trať. Navíc prý hypoxie způsobila horší produkci růstového hormonu,a tak si už skoro rok píchá růsťák.
No a třetí prcek...chlapeček...i na AMC jsem šla, abychom věděli, přesto jsme pár týdnů po narození skončili tam, kde žádná máma nechce ani prstíček vstrčit, na onkohematologii, naštěstí nezhoubná záležitist, ale přesto dobu kortikoidy. Dítě se vám mění před očima, ale je stále pro vás to nejkrásnější pod sluncem a lidi ať si říkají co chtějí. Léčba bohužel bez účinku, takže další léčba, která mě donutila píchat vlastnímu dítěti injekce. Není o žádná statečnost, je to hrůza, ale musí se. Léčení sice zabralo, ale kdybych neuporňovala doktory, že malý začíná zakopávat nožičkama a padá, tak by možná přestal chodit. Takhle má jenom paraparézu, periferní neuropatii a nikdo neví co bude dál. Cvičíme, doufáme, ale ten lék už takhle malým dětem přestali dávat, protože by prý mohly přestat chodit. No tak my jsme na to přišli. Tohle prvenství rozhodně nemusíme mít, ale je to. A co naděláme? Nic. Máme svoje děti rádi takové jaké jsou, jsou naše a vždycky to tak bude.