Mám hodně často nemocné děti. Mají sníženou imunitu, sklony k zvětšené nosní mandli, problémy s oušky, laryngitidy, týdny trvající virózy s teplotou, která ne a ne zmizet, mají ekzémy, jsou bledé, unavené... Jsou to proti problémům z článku asi "jen" drobnosti. Jen trvají permanentně. Strašně často v noci nespíme nebo vstáváme po 15 minutách. Trvá to měsíce. Pak 2-3 měsíce klid a znova se z toho půl roku hrabeme. Pořád někdo bere nějaké sirupy, čípky, kapičky, už to nezvládám bez harmonogramu. Jsem nešťastná za děti, chci, aby jim bylo dobře a měli sílu na normální život. Neberu je nakoupit, neberu je nikam, když nemusím. Děsím se každého sebemenšího zakašlání kohokoliv v blízkosti mých dětí. Vše chytnou. Bojím se, když foukne vítr, bojím se, když zjistím, že voda na koupání je studenější než by měla. Bojím se jim dát ovoce, že se osypou. Přitom jsem si říkala, jak budu děti otužovat, jak budou jíst zdravě, jak budou pořád venku. Jen si to teď nějak nemůžu úplně dovolit. Těžko vysvětlovat někomu, kdo neví, co vše jsem zkusila. Řešit, neřešit, koupat, nekoupat, chodit ven, nechodit ven, chodit mezi lidi, nechodit mezi lidi, vitamíny, bez vitamínů, otužovat, neotužovat... Vše bez jakékoliv známky zlepšení, někdy spíše zhoršení. Omezuje to celou rodinu. Možná stejně, jako postižení ze článku. Já jsem v enormním stresu. Také toto onemocnění nepatří do screeningu v těhotenství. ALE! I kdyby tisíckrát patřilo a já věděla, co mě čeká, také bych je neměnila. Ani za nic!!! Jsou skvělé, veselé, chytré, vnímavé, mají mě rádi, obejmou mě, když je mi smutno. A až budou větší, najdou si cestu, jak snížené imunitě čelit a jak si život uspořádat, aby to zvládali a přitom se cítili fajn. Stejně jako jinak omezené děti, např. vozíčkem apod.
Předchozí