to je právě ono, kdo to ví, kdo může říci, že netrpí, že jim je dobře? Mluvím samozřejmě o těžkých případech, kdy děti opravdu nemohou nijak komunikovat.
A pak jsou taky děti/lidé, kteří si své postižení uvědomují a reakce okolí je zraňují, na Vinohradech jsem znala holčinu, co byla jen pomalejší, ale vnímala všechno, pravda, mne si děti dobíraly zase pro tloušťku a obrečela jsem to milionkrát, já z toho vyrostla, ale co ona? Tímhle se nezastávám ani potratů ani jejich odpůrců, jen chci říct, že prostě jedno správné řešení neexistuje, do hlaviček se ji nepodíváme, abychom si byli jisti, že jim je fajn.
Předchozí