Přesně takovou maminku znám. Miminko donosila, vykládala si s ním a měla ho ráda. Chodila cvičit, jedla zdravě a snažila se myslet pozitivně, i když věděla, že dítě hned po porodu umře. Ale byla u něj, s manželem, prarodiči. Všichni ho pochovali, popusinkovali a miminko v klidu, obklopeno láskou svých blízkých umřelo, mělo normánlní pohřeb, má svoje jméno a celá rodina na chlapečka vzpomíná. S těmi bolestmi a bolestivým umíráním to není pravda. Skutečně se dá léky bolest dobře utlumit. A kdo jste někdy viděli potracený čtyř - pětiměsíční plod... - takové miminko umíralo v bolestech, opuštěné, nemilované, polámené :-( Ale chápu ty maminky, které se takto rozhodou. Ten tlak je opravdu velký a podpora často minimální.
Předchozí