Mám zdravé dítě a chci otěhotnět podruhé. Na krevní testy půjdu, na odběr plodové vody ne. Věřím, že mě případný nepříjemný doktor nevystresuje. Už jsem toho v životě zažila mnoho /viděla jsem umírat blízké/ jednání s nepříjemným člověkem snad bude proti tomu doufám brnkačka.
Myslím, že právo na potrat nepatří do demokratické společnosti. Tato společnost umožňuje jednomu člověku zabít beztrestně jiného člověka. Dítě se nemůže rozhodnout - tato matka mi nevyhovuje, já ji nechci, zabíte ji. Bez matky by nepřežilo, takže jaké je to právo? Právo silnějšího a to patří možná do diktatury, ale ne do demokratické společnosti.
Věřím, že dítě při potratu trpí fyzicky /roztrháno zaživa/ i duševně/musí se vyrovnat s faktem, že ho vlastní rodiče nechali zabít/. Věřím v posmrtný život a nedovedu si představit, že zemřu a setkám se se svým vlastním dítětem, které jsem nechala zabít.
Mé možná nemocné dítě stejně jako moje "stará matka" musí vědět, že je nenechám nikdy zabít.
Mám pocit, že se tady leckdo bojí na plná ústa odsoudit potraty. I já jsem dost váhala, zda napsat. Ale proč by některou z Vás měl pohoršovat můj názor? Vždyť Vám může být lhostejný. Myslete spíš na to, že se svým svědomím musíte žít dnes, za 20 let a taky na smrtelné posteli.
Předchozí