Pavlo, odpověd na tohle může bejt různá podle charakteru postižení.
Třeba moje dítě je dost empatický, šikovný a pálí mu to, kdyby žilo někde mezi indiánama, se svou komunitou by komunikovalo neverbálně stejně jako se svojí rodinou a zřejmě by v dospělosti bylo i dobrym lovcem, sběračem, partnerem a otcem.
Jenže žije v Evropě, takže od září ho čeká spousta problémů se školou, protože má poruchu porozumění mluvenýmu slovu a v jejím důsledku navíc mluví jako ani ne tříletý dítě (auto je týtýt apod.), komunikuje se s nim do značný míry neverbálně, pomáháme si znakovkou. Prognoza je, že během pár let mezi nim a jinýma dětma bude minimální rozdíl (i když nová slova si bude osvojovat těžko až do konce života), ale základní docházku jde odložit jen jednou a těžko říct, zda se zvládne udržet na základce pro zdravý děti tak dlouho, aby je stihnul dotáhnout.
Předchozí