já sama mám 3 zdravé děti,ale moje babička měla 1 dceru postiženou,mojí tetu.babi ani děda už nežijí a já se stala jejím poručníkem.má dva bratry ,mého tatku a ještě jednoho,ale ani jeden nemají zájem se o ní starat.babi byla asi předvídatelná a od 12let ji dala do ústavu,ale pravidelně si ji brali a navštěvovali.i já jsem ji zařídila ústav v kroměříži BARBORKU,je to ústav pro dospělé a klobouk dolu,starají se úžasně.v rámci možností si ji beru a navštěvuji.mé děti ,když vidí někoho postiženého tak na něj nehledí s otevřenou pusou,ale berou,že i takový lidé jsou mezi námi a mají právo žít,ale osobně po této zkušenosti,bych asi dítě pokud by mi vyšli špatné testy dala pryč,pokud by se 100% nenašel v rodině člověk který by se chtěl postarat např po mojí smrti o mé postižené dítě.
Předchozí