Nezlobte se na mne, ale já se taky nestačím divit.
Společnost není krutá. Společnost je na určitý druh humanity prostě příliš chudá. Navíc nevím o žádné historické éře nebo společenském uspořádání, kde by postižené vítali s otevřenou náručí a láskyplně o ně pečovali na úkor zdravých nebo svůj vlastní.
Třeba to bude znít hnusně, ale kdo chce být humánní, měl by být humánní za své. Proč by měla společnost doplácet na to, že si nějaká žena - potenciální ekonomická jednotka nebo i dejme tomu vychovatelka zdravého dítěte/dětí, z čehož společnost bude mít užitek - umane strávit život péčí o těžce postižené dítě, které té společnosti nikdy nic reálně nepřinese? Na jedné straně je to tu samá biomatka a přírodní žena, tak se do té přírody podívejte, jak to funguje tam. Slabé kusy jsou odsouzené k záhubě. Ano, nikdo nemá právo nikoho nutit k potratu. Na straně druhé - má matka, která odmítne potrat kvůli vážnému zdravotnímu postižení plodu právo chtít od společnosti, aby její postižené dítě udržovala při životě a neustále do něj investovala prostředky, které mohou chybět jinde?
Aby bylo jasno, já nejsem stoupencem potratů místo antikoncepce. Na straně druhé zcela otevřeně přiznávám názor, že kdo se s plným vědomím rozhodne přivést na svět těžce postižené dítě s nulovou prognózou na alespoň částečně snesitelný a vědomý život by s ním měl hrdě odkráčet z porodnice a čekat na jeho smrt doma, aniž by od státu cokoli chtěl nebo očekával.
Předchozí