Nechci vstupovat do diskuse o potratech, nic nového bych nepřinesla. Jen chci protestovat proti vnucování potratů jako zodpovědnému chování. Čekám druhé dítě, první přišlo až po několika letech čekání a tak jsem byla opravdu šťastná, že druhé šlo "samo". První reakce sestřičky na gyndě-"no jo, to jsou ty matky, co neberou antikoncepci, co... To si to tak blízko sebe necháte?" Pak mi vyšlo v tripple testu vysoké riziko Downa. První informace když mi volali, že se mám objednat na amniocentézu-"Jen klid, kdyby něco, tak se to nechá ještě přerušit." Na plodovku jsem šla, abych věděla co mě čeká, ne abych si dítě nechala přerušit. Jeden lékař v příbuzenstvu mi řekl, že nechat žít dítě s Downem je čiré sobectví matky... Takže vážení zastánci potratů, až budete příště chtít s nejlepším úmyslem radit nějaké těhuli, zkuste myslet i na to, že ne každému přijde potrat jako vhodné a zodpovědné řešení. A neštvěte mě.
Předchozí