Přidat názor k článku Nebojte se maminko, vaše dcerka brzy zemře

Libiku,
moje názory jsou poměrně konzistentní a měla jsem je vždycky, takže nevím, co tě na tom zrovna teď nutí k vrhnutí. Jestli ti připadají jako od manažera ve fialovém sáčku, tvoje věc. Mně zase bývá blivno z lidí, kteří než by vzali kus šutru a dali umírajícímu, trpícímu zvířeti ránu do hlavy z milosti, aby mu ukrátili trápení, budou kolem něj klást sněženky růžové lístky a přitom plakat, jak je ten svět zlej a ošklivej. Pokud má někdo - z mého úhlu pohledu zvrácenou - radost z pohledu na utrpení a ještě se vyžívá ve spoluúčasti, fajn. Já ti na rovinu řeknu, že když jsem stála u postele svý umírající babičky a viděla, v jakým zoufalým je stavu, v duchu jsem se jí omlouvala za to, že ji nemůžu toho utrpení zbavit. Smrtí, víš. Ono to jinak nešlo. Vůbec mne to nedojímalo. Nepotřebovala jsem se realizovat prostřednictvím bolesti jinýho člověka, nota bene člověka, kterýho jsem měla ráda. Přála jsem si jenom, aby to co nejdřív skončilo. Nejsem masochista a uvažuju pragmaticky. Pokud s tím má někdo problém, je to JEHO problém, ne můj.