Přidat názor k článku Nebojte se maminko, vaše dcerka brzy zemře

Mám za sebou umělé přerušení těhotenství z důvodů vysoce pravděpodobného kombinovaného postižení (mentální i fyzické) dítěte. Přestože nejsem zrovna vzor mateřské ženy a šlo o dítě nechtěné, které by na 99% skončilo v DD, dodnes jsem se s tím úplně nevyrovnala. Ne proto, že bych toužila přivést na svět debilní dítě bez rukou a nohou, které by celý život vegetovalo po ústavech. Proto, že jsem nečekala na sérii testů v pozdějším těhotenství (mluvím o roce 1996) a ukončila těhotenství hned. Určitá procentuelní šance, že by NEMUSELO být až tak těžce postižené tu byla. Malá, ale byla.
Otázka není "máme právo brát někomu život", otázka je "co ještě lze nazvat životem". Dítě s DS jistě může prožít v rámci možností hezký vědomý život. Anencefalické dítě ne. Nemluvím o postižení, které zhoršuje kvalitu života. Mluvím o postižení, které vědomý život víceméně vylučuje.