Můj příspěvek zní trochu tvrdě, ale nechci odsuzovat ty, které na potrat šly a vůbec né ty, které si děti s "postižením" nechaly. Obdivuji - opravdu - matky, které se o postižené děti starají a myslím si, že zrovna naše společnost jim to moc neusnadňuje. Nemyslím si, že tyto matky chtějí být obdivovány nebo vyzdvihovány, ony chtějí jen pochopení a přiznání společnosti, že i tyto děti mají právo na život. Odsoudit by se měli právě ti, kteří ve své neomalenosti ještě takové matce vmetou pohrdání do obličeje. Místo toho, aby se zamysleli nad tím kolik lásky a síly tyto matky mají a právě to by se mělo obdivovat. Moje děti jsou zdravé (mladší syn je chronicky nemocný, ale proti opravdovému postižení prkotina) a nemůžu opravdu říct, jak bych se při špatných testech zachovala. Vadí mi jen to jednostranné odsouzení - jdeš na potrat jseš špatná - nejdeš a bohužel máš postižené dítě jseš taky špatná, není to trošku pokřivené vidění světa?
Co se týká zdravotní péče, tak mi nevadí, že "moje peníze" jsou použity pro tyto handicapované děti - lidi, mnohem víc mě vadí, že jsou mrhány pro narkomany, alkoholiky apod. Ještě malý dodatek, kde je psáno, že zrovna to moje zdravé dítě bude ekonomickým přínosem pro společnost. Co když z něj bude narkoman, který bude krást, zabíjet - to společnosti taky moc nedá.
Předchozí