Přidat názor k článku Trocha smutku

Když čtu všechny příspěvky, stará rána v srdci se opět otevírá a já zjišťuji, že přes všechno současné štěstí stále bolí.
O mimčo jsme se snažili 4 roky, podstoupili jsme všechna možná vyšetření, nakonec nekonečné procedury
IVF, když na čtvrtý pokus jsme slyšeli to překrásné "jste těhotná". Strašně jsem si to užívala, byli jsme nesmírně šťastní, až později mě docházelo, že doktor už nebyl hned v počátku nadšený výsledky hormonálních rozborů krve, už tady bylo něco v nepořádku, ale v té chvíli jsem si to nepřipouštěla, ujišťovala se, že se to spraví a bude to všechno OK. S tím mě taky pouštěli z nemocnice. Ve 12. tt jsem šla celá natěšená lna UTZ, že konečně uvidím poprvé svoje dítě. Dívala jsem se na obrazovku a vůbec mě nedocházelo, že tam není něco v pořádku, že nevidím srdíčko, až dr. řekla tu strašlivě krutou větu (snažila se co nejšetrněji). Pamatuji se jen, že jsem šla jako v mátohách, pro slzy jsem neviděla, manžel mě musel vést, vůbec jsem nevnímala lékaře, jen jsem potom pochopila, že miminko bylo mrtvé už od 9. týdne a že mě dají ještě týden, jestli nepotratím spontánně nebo provedou kyretáž. Věděla jsem, že musím být statečná, protože mamča slavila v ten den narozeniny (příhodný dárek :-((). Ten týden jsem prožila s hrozným vědomím, že v sobě nosím mrtvé dítě, v den, kdy jsem nastupovala do nemocnice, jsem se doslova zasekla před vchodem, s tím že dál nejdu, prostě to nezvládnu. Strašně hodná staniční nakonec spolu s manželem mě tam nějak dostali, starali se o mě...
Nakonec se nám miminko povedlo po dalších 7 měsících napoprvé, celou dobu jsem se strachvala, aby to zase nedopadlo špatně, ale narodila se nám krásná zdravá holčička, dnes je jí skoro 7 let. Pak následovaly další roky marného toužení a pokusů až jsem to nakonec vzdávala a přesně v tu hcvíli jsem otěhotněla znovu a aby toho nebylo málo - povedla se nám dvojčátka, s nimi to těhotenství už nebylo tak lehké a pohodové, protože od 26. tt hrozil předčasný porod, takže opět velký strach o děti, ale nakonec jsme to zvládli a narodili se krásní kluci, kterým budou za 2 měsíce 2 roky.
Myšlenka, že tu mohly běhat děti čtyři je stále živá a stále se vrací, ale děkuji osudu, že mám krásné a hlavně zdravé tři děti, které velice milujeme.
Držím všem maminkám, kterým se tahle strašlivá věc stane, palečky, buďte statečné a nevzdávejte se.