Bratr, od malička astmatik, se nedávno po snědení domácího medu dopravil na pohotovost sám svým vozem. Jel kolem 10. večerní asi 15 minut po Praze a když tam dorazil, tak ho ostatní pacienti ochotně pustili před sebe. Byl bledý a měl fialové rty. Naštěstí jednak včas poznal, že se mu dělá zle a běžnou medikací to neovlivní a také znal kombinaci léků, která mu vždy zabere. Lékař to vzal v úvahu, dal mu jeho koktejl, takže bratr odcházel po 10 minutách z ordinace vysmátej, až si ostatní čekající museli myslet, že simuloval.
Tímto nechci doporučit jízdu za těchto podmínek. Jen si myslím, že člověk, který má astma delší dobu, pozná dopředu, že že blíží záchvat(i já ho mám). Pokud se tedy nejedná např. o náhodný záchvat po bodnutí včelou.
Může tedy v případě, že řídí, zastavit a dopravit se domů jinak či si zavolat pomoc.
Předchozí