Přidat názor k článku Lépe a rychleji aneb srovnávací syndrom

Moje holčička je netabulková a tak to rozhodně neřeším, nemůžu protože bych byla pořád v depresi. Proto hledám bystrost kde se dá, raduju se z každého pokroku. Považuju holt svoje dítě za osobnost, která si to prostě dělá po svém. Nenutím jí zatím k ničemu, nemá to smysl. Je jí rok a o chození nemůže být ani řeč. Uměla by to, ale nechce. Nakonec se to ukázalo jako chytré, protože má podle fyzioterapeutky slabá záda a musí ještě posilovat lezením. Když někdo srovnává, tak řeknu, no jo, ona je prostě línější. A všichni říkají, no jo, každé dítě je jiné. (no a v duchu se asi radují,že to jejich je šikovnější, ale no a co) A když dám ruku na srdce, tak nemůžu říct, že jsem nikdy nesrovnávala to bych lhala. Ale pak se na to vždycky vykašlu