Přidat názor k článku Lépe a rychleji aneb srovnávací syndrom

Mě by zajímalo, jestli ty maminky, které se moc rády "chlubí" - někdy stylem aby druhé dítko i maminku "shodily", jestli byly v dětství také tak "geniální" a šikovné jako jejich děti....
Např. já vůbec nevím v kolika měsících jsem se otočila, v kolika jsem začala lézt a chodit.... a když jsem se ptala mojí mamky, tak odpověďěla...."no kdy, normálně, copak já už vím, tak nějak jako ostatní děti".... v tom nevidím ale nic srovnávacího, normálně může být v půl roce nebo klidně i v deseti měsících. Kdo dnes už ví, jestli nějaký kandidát věd chodil na nočník už na roce???? )

S tím čtením a psaním a počítáním bych byla o něco opatrnější. Je to sice chválihodné, děti jsou šikulky, ale k čemu jim to bude "dobré"? Nebudou se v první třídě nudit, když už to budou umět? Nebo naopak, nebudou je ostatní děti brát za "snaživky" a "šprty"?

Nedávno bylo v Sama doma o "nadaných" dětech nebo jak to správně nazvat. Nadanost neznamená to, že se ve třech letech naučí dítě číst - to je jen naučené, nadání je něco, čemu se dítě věnuje samo, systematicky, u čeho dokáže vydržet hodiny, samo to vyžaduje ...zaměřuje se hodně na tuto činnost a díky tomu může "zaostávat" v jiné činnosti....

Jenže některé maminky mají prostě "nadané děti" ve všech směrech...

Já mám snad "normální" dítě (2 a půl roku).... umí moc hezky mluvit, zná desítky básniček, plynule vypráví, je vnímavá....je úžasně neohrabaná, manuálně taková malá nešikulka, vůbec není zdatná na jemnou motoriku, neumí malovat.... ale je zdravá a to je nejúžasnější....