Ó jak mi mluvíte z duše. Také si myslím, že se vůkol stále něco řeší a kdyby člověk bydlel na neobydleném ostrově, tak by to vůbec neřešil, nesrovnával a nehledal by na internetu, jestli už to či ono přestat nebo začít dělat. Myslím, že by to zabralo hned několik diskuzí na témata kojení a odstavování, nočník a nebo spaní s rodiči. To jsou totiž témata, která se vznáší nad naší rodinkou. Nakonec vždy zvítězí nějaký přírodní instinkt ve mně a říkám si vyfláknu se na to a nechám vše přírodě. Zatím se mi to vyplatilo v tématu usínání sám. Okolo 15 ti měsíců už byl synek dost vyspělý na to aby rozuměl, že máma má práci a nemůže trůnit u jeho postýlky. Ale pokud mám ten čas, klidně mu zpívám ukolíbavky dokud neusne. Tak to udělám i s dudlíkem a vším ostatním až přijde čas. Jen se trochu nemůžu dočkat konce "experimentů" a občas si ještě zařeším. Věřím, že s dalším dítkem už mi to vůbec na mysl nepřijde, protože se poučím, že vše jsme nakonec zvládli jako miliony před námi a miliony po nás.
Pevné nervy
katuka
Předchozí