Přidat názor k článku Kdopak jezdí v dětském vláčku?

Ono ale není na výběr jen to, že buď se spolehnu, že dítě nepoleze ke sporáku, protože to "ví", nebo budu jíst v restauraci. Byt můžu zabezpečit i tak, že nebude zamřížovaný, i když se ti to může zdát divné. A samozřejmě nejde - leda za cenu těch mříží - snížit riziko otravy nebo úrazu na nulu. Lze ho ale snížit velmi podstatně, pokud třeba nebudu skladovat domácí chemikálie tak, že bude pro dítě snadné se k nim dostat a nerezignuju na to. Jako dáváme léky mimo dosah dětí, jako tam dáváme nože, jako by mělo být normální při vaření nespoléhat na to, co dítě ví, ale zároveň hlídat, ať na sebe něco nestrhne, tak by mělo být normální úklidové prostředky skladovat někde, kam se dítě jen tak nedostane.
Že i potom může přijít nešťastná shoda náhod a dítě se k něčemu může stát, to je jasné. POkud bych ale na schovávání nebezpečných věcí předem rezignovala, asi bych si nikdy neodpustila, co by se stalo.

BTW, mám známou, jejíž dítě ve dvou letech vypilo ředěné Savo se vším, co následovalo, a ve třech letech opět. Dítěte je mi moc líto, ale jí mi líto nebylo, když z toho byla zničená; v obou případech totiž to Savo stálo na kuchyňské lince, nijak nezabezpečené před dosahem dětí. Poučit se měla hlavně ona, ne to dítě.