Margito,
nikomu nevyvracím adopci, samozřejmě o ní také přemýšlíme. Jsme ovšem "stádní" případ - máme strach plánovaně přijmout dítě nemocné nebo postižené, protože nevíme, jak se o ně starat, jak se na to připravit. Dítě jiného etnika by pro nás s manželem nepřijatelné nebylo, ale vzhledem k tomu, že v obou rodinách jsou osoby s rasistickými sklony, tak máme obavu spíše z toho, že by mohli dítko vylučovat z rodiny. Ona samotná adopce je pro některé (hlavně starší) příbuzné téměř totéž, co přivedení Marťana :-( . I v požadavku na věk jsme asi běžní - do cca 4-5 let věku.
Proto obdivuju každou rodinu, která se rozhodne přijmout dítě, které je do startu jakkoli znevýhodněno.
Předchozí