Je to hrozně zvláštní, vždycky mě zaskočí, když vidím někoho, kdo se nežene do IVF, nebo dokonce kdo mohl mít biologické děti a má adoptivní. Zaskočí mě to proto, že bychom s manželem také zřejmě mohli mít bio děti, tedy od přírody asi ne, spíš právě po IVF, ale nešli jsme do toho a máme dvě adopťata. Málem jsem však kvůli tomu vyměnila i gynekoložku, protože nemohla pochopit, že se dobrovolně vzdávám možnosti mít bio dítě a chvíli trvalo, než jsme si názory vyjasnily. Totéž platí o kamarádkách, musím říct, že v mém případě byl tlak okolí (tedy právě kamarádek)na moje IVF dost neuvěřitelný, dokonce mi iniciativně sháněly známého doktora, což je v momentu, kdy my s manželem jsme sami po bio dítěti nijak neprahli, skoro absurdní. Připadala jsem si pak ovšem natolik zvláštní, že mě od té doby pokaždé překvapí, že jsou i jiní lidé, co přemýšlejí stejně. Ještě bych chtěla říct, že svoje rozhodnutí po 3 letech považuju za nejlepší v životě, tak báječné děti jako mám, bych v životě nezplodila. Prosím jinak ostatní čtenářky, aby tento příspěvek nebraly jako útok na IVF, já dokážu pochopit, že spousta lidí touží po bio dítěti. Jen to sama mám jinak.
Předchozí