Zuzko, souhlasím s tím, že na první zakňourání se za dítětem neběží. Ale spousta mamin ti poví, že na jejich dítě ono pohlazení,dudlík, a dělání pššš... zkrátka nezabere.
Se spánkem to není tak jednoduchá věc, tím spíše ne u mimin, které si teprve na svět navykají. A po 9 měsících v bezpečí mámina bříška lze sotva spoléhat na to, že si dítě dá tyhle záležitosti do kupy během pár měsíců. Kdyby byl spánek tak snadno předvídatelná a vysvětlitelná věc, nebyly by léky na spaní a hlavně staří lidé by "usušili". Věřím, že i mezi malými dětmi jsou spavci a nespavci.
Pak je tu ono "šťastná matka = šťastné dítě". Nelze než souhlasit. Sotva bude vynervovaný a vystresovaný rodič působit pozitivně na kohokoliv. Ale co nešťastné, plačící dítě? Může být i tak matka spokojená a klidně spát?
Předchozí