Přidat názor k článku To zas byla noc!

Popisujete vše přesně tak jak jsem zažila před 14ti lety já. Můj syn se narodil přidušen.Do 1. třídy jsem nemálo poplakala, ještě do školky jsme vstávali ve 4 hodiny. Zabavila jsem se žehlením a synek pohádkou. Byl uplakaný jak říkáte, ale není a nebyl zlobivé dítě.Ve školce si na něho stěžovali, že je živý a že jim kolektiv strhne ke hře, u jídla, že nesedí, ale nikdo mi neřekl, že něco není v pořádku. Už 18. září v první třídě jsem jela sama dítě objednat do PPP protože ho nezvládala učitelka. Mé dítě má hyperaktivitu, poruchu pozornosti, dyslexii a dysgrafii. Na tyto děti jsou ve školách směrnice a individuální výukový plán. Je to mazec, dítě se vám nevydrží učit víc neč 15 minut v kuse, neumí číst až do sedmé třídy mu musíte látku na učení přečíst a soustavně obíhat učitele, aby si uvědomili, že vaše dítě není žádný blbeček...
To vše v sedmé třídě, jak když utne, dítě se začíná samo učit, už rozumí čtenému textu, a vy si oddechnete a zároveň si uvědomíte, že jeho známky jsou vaše známky a stálo to za to.
A čkoli můj pubertální syn nade mnou občas mávne rukou a kroutí hlavou, vidím jak - a teď nevím, jak to říct, je můj, to já jsem ho vlastně jakoby vypiplala, před 20ti lety by byl žákem zvláštní školy a prostě je to miláček už se nedá říct ani, že by byl hyperaktivní, jen živější. Vydržíte, vím to , jinak ani nemůžete