Takto jsem cestovala také dost často. Na slušnou prosbu o uhnutí z prostoru odpověď: že mi to místo musí stačit (stála jsem napůl ve dveřích). Před kočárek se mi jednou nacpala babička, sotva stála. Na mou prosbu, že se s ní prohodím (hrozilo při zabrždění, že přistane na dítěti) se urazila a následně rozebírala na celý autobus, že není tak stará a hlavně "za jejích mladých let chodili všude pěšky. Nevím jak ona, ale jít s malým miminkem přes celé město (10km určitě) pěšky v zimě .... kočárek jsem si povětšinou nandavala sama. dnes už mi to nehrozí.
dobrá zkušenost je z mého nedávno skončeného těhu - v krámě jsem se marně s obr břichem snažila projít kolem důchodkyně s košíkem a taškou na kolečkách. Ani na druhou prosbu o možnost projít nereagovala, tak jsem se protáhla a ona na mě začala řvát, že do ní šťouchám a že se neumím chovat. Tak jsem jí ukázala nepřehlédnutelný břich a podotkla, že jsem jí 2x hlasitě žádala o uvolnění cesty. Prý jsme nevychovaná sebranka všichni. Radši jsem práskla košíkem a odešla. Někdo se tam sice do ní pustil za mě, ale já byla tak zklamaná a naštvaná, že jsem musela pryč .......
Předchozí