Přidat názor k článku Milá babička či protivná důchodkyně?

Teď jsem si vzpomněla na jeden zážitek, který se stal mi osobně. Před rokem v únoru jsem šla na operaci, předtím jsem musela podstoupit povinné vyšetření (odběr krve, EKG). Bylo zrovna zkouškové a já jsem měla v deset hodin druhý (poslední) termín jedné zkoušky. Na odběr krve do krevního centra jsem šla v půl sedmé, abych stihla vlak v půl deváté. V čekárně bylo neskutečně mnoho lidí, ale měla jsem dvě hodiny čas. Asi v osm hodin konečně vešla do čekárny paní, která byla hned přede mnou. Celou dobu jsem stála bokem a nechala lavičky pro starší lidi (bylo málo laviček a hodně lidí). Teď jsem se tedy přesunula před dveře čekárny a postavila se tak, abych pak nezdržovala a mohla rovnou vplout do ordinace (ostatně i já jsem už spěchala). Otevřely se dveře ordinace, sestra ani nestačila říct "další" a už paní vedle mě vyskočila (doslova, bylo jí minimálně 70) a cpala se ke dvěřím. Opravdu jsem už spěchala, proto jsem vyskočila taky a paní jsem se snažila vysvětlit, že jsem přišla před ní a že teď jsem na řadě já. Paní neslyšela, cpala se do čekárny dál. Dala jsem jí tedy před hruď ruku a...začala brečet (šlo to samo, jsem citlivka a nemůžu za to). Nic. Babka me přeprala (měřím skoro metr osmdesát a kosti mám bohatě obalené svalstvem a tukem). Nakonec to sestra nějak vyřešila, ale paní si nezapomněla doktorce postěžovat, že spěchá, protože jde na návštěvu k dceři a že je to hrozné, ona má kardiostimulátor a takové výstupy si nemůže dovolit.
No, co dodat, na EKG jsem měla tachykardii (jaké překvapení), vlak jsem stihla a během jízdy brečela manželovi do telefonu. Tento zážitek jsem úplně vytlačila z hlavy, vzpomněla jsem si na něj jen díky tvému příspěvku z nemocnice.