Přidat názor k článku Svět v matčině lůně - díl první

Hmmm, tak to asi jo :o) KOUŘIT PŘED BUDOVU moje kolegyně chodit nemohly, z provozních důvodů. Kde že pracuju (pracovala jsem před mateřskou)? Podrž se židle - na lůžkovém dětském oddělení. Když sloužila "dobrá parta", bylo tam nahulíno tak, že i rodiče chodily po oddělení a čmuchali a tak decenteně si zjišťovali, jestli třeba někde nehoří, kouřit se tu asi nsmí, že jo?... Restaurace neřeším, tam chodíme většinou bez dětí, zastávky mi lezou na nervy, obzvlášť v dešti. Jsem typ, který deštníky ztrácí a pláštěnky nesnáší ;o) Jo, jednou jedinkrát se mi stalo, že když si paní zapálila a já si šla s mimčem pod kabátem (nosím převážně děti v šátku, když už někam jedem MHD) stoupnout vedle, tak za mnou paní přišla a omluvila se mi, že si nevšimla, že mám s pod kabátem schované mimčo. Výjimka.

Moc to neřeším, za vítězství pokládám, že moji rodiče chodí kořit na balkon, když jsme u nich na návštěvě. Ani to taky nechápali, musela jsem zahlásit, že prostě k nim nebudu brát děti, když bude byt věčně zahulený :o( A cítila jsem se přitom mizerně :o(

S.