Sovko, díky za odpověď. Přemýšlím teď taky nad tím, jestli nám k něčemu bude valstně dobré tu diagnózu mít. Snad jestli by mi pak někdo poradil, jakou nejlepší zvolit komunikaci a postoj v "obtížných" situacích, kdy syn má problém v komunikaci s dětmi. Nebo třeba na jejím základě dostat nějaké doporučení ohledně zkoušky metabolismu (syn špatně jí, taky mě napadlo, jestli nemůže být nějaký problém v jídle, a to jíme hodně zdravě). Asi před rokem jsem intuitivně přešla na neautoritativní typ výchovy, posléze narazila na knihu Respektovat a být respektován a výsledky se teď po roce začínají myslím dostavovat - sice ne zázračné, ale občas se podaří při konfliktu s jiným dítětem, že syn nezačne nepochopitelně ječet, ale na dítě promluví (většinou mu tedy něco zakáže, nebo řekne "jdi pryč"
, ale i to je úspěch a taky se s tímhle našim přístupem hodně uklidnil a nebývá tolik nervózní.