Přidat názor k článku Císařský řez nemusí dítě „udýchat“

To je hrozná představa, že se na přání někdo nechá rozřezat. Rodila jsem přirozeně a chápu, že někdy to jinak než císařem nejde. Na oddělení šestinedělí se mnou byly dvě maminky, které rodily císařem. Zatímco všechny ostatní mamky chodily celkem normálně už druhý den(až na potíže se vstáváním, leháním a sedáním), byly ok, maminky s císařem se při nejlepším třetí den plížily podél zdí ve shrbeném pomalu předklonu s bolestným výrazem ve tváři. Drtivá většina žen je schopna porodit normálně. Naše tělo je v těch 85-90% případů schopno poměrně rychlé regenerace. Porod je líčen medii jako nervy a tělo drásající záležitost, kterou pomalu nejde přežít. Sama jsem měla strach, jaké to bude, představovala jsme si, jak mě najednou skolí příšerná bolest, která nepůjde vydržet a bude trvat nejméně dva dny, nakonec v bolestech budu prosit lékaře o epidurál nebo o cokoliv a oni mě zachrání.
Překvapilo mě, že jsem porod na začátku skoro nepoznala. Bolest nebyla, spíš takový tlak a bolest max jako při menzes. Pravda, na konci první doby porodní už jsem to teda rozhodně poznala, ale když jsem šla s ní a ne proti ní, vše mělo svou dynamiku a hlavně jasný a nádherný cíl. Ve chvíli, kdy jsem Aničku držela v náručí, začal proces zapomínání na bolest. Lékaře jsem nepotřebovala, vlastně tam byl jen proto, kdyby náhodou něco, nebyl na sále, ale přišel hned jak ho porodní asistentka zavolala. Byla jsem malinko natržená, takže mě zašil a vše se rychle zahojilo. Nepotřebovala jsem nástřih, klistýr, epidurál ani odborný dohled. Byla jsem vděčná za intimitu a možnost volby. Kdybych podlehla tlaku médií a strachu ze svých představ a nechala si miminko vyndat dírou v břiše, přišla bych o hodně a hlavně by mě to mnohem víc a déle bolelo. No, ani na chvíli mě to, pravda nenapadlo.
Myslím, že má pravdu moje porodní asistentka, která řekla: "Kdybychom měly rodit císařem, udělal by nám Pánbůh na břiše zip."