Mám takový dojem, že řešit všechno přirozenou cestou se stalo nějak "nepřirozeně" preferováno za každou cenu. Vidím to na své kamarádce, která se jako prvorodička stala obětí přirozeného porodu "ať to stojí, co to stojí." Porodila po 30 hodinách bolestí, kdy epidurál zabral pouze dvakrát, a to jen na půl hodiny. S dcerou chodila první rok jen po nemocnicích s neuvěřitelnými problémy. Když se odhodlala otěhotnět podruhé, stejně po celé těhotenství chodila jako tělo bez duše, neuvěřitelně zestárla a zešedivěla. Jen proto, že se bála rodit "přirozeně." Naštěstí to dobře dopadlo, ovšem za cenu, že několik let bojovala se svým strachem a hlavně se zdravotními problémy svého dítěte. Nechápu, že v 21. století, kdy medicína má možnost rodičce při nepostupujícím problému pomoci, se někteří porodníci zaklínají přírodou.
Předchozí