Studie mě moc nezajímají, pokládám prostě císaře za operaci a tak k němu také přistupuji. Rodila jsem první dítě vaginálně a doufám, že podruhé to bude stejné. Samozřejmě věřím sobě i dítěti, navíc jsem hodně přirozená, ale i přes to by mě císař "nesložil". Byla bych jenom hodně naštvaná kdyby akutní situace nastala kvůli nějakému nevhodnému zásahu do porodu. A že tohle poznám, to tedy vím na beton.
Jestli by si maminky měli mít možnost vybrat? Asi ano, ale bylo by nutné aby lékař se ženou probral všechna pro i proti a ujistil se, že všemu rozumí a je to pro ni jediná možnost. Vždyť u porodu jsou vždycky minimálně dva
, takže by žena neměla myslet jenom na sebe.
Co považuji za velmi smutné je skutečnost, která je tak trochu cítit i z příspěvků, že se ženy tak hrozně bojí porodu. Celkem chápu vícerodičky po prvním nepříjemně prožitém porodu, ale proč se tak bojí i prvorodičky? Nic nezažily a už se bojí? Kdo nebo co je straší? Není spíš tohle ten "opravdový problém". Včera jsem řekla svému dlouholetému kamarádovi, že jsem těhu a jeho první věta byla: "tak to gratuluji, teď už jenom aby se u porodu něco nestalo"
Ještě k tomu nucení aby porodnice snižovaly počet cisařských řezů. To mi opravdu nepřipadá jako šťastné řešení. Možná je to naléhání na lékaře aby nerodily CS i dobře uložená dvojčata nebo KP, ale jinak mi přijde, že CS buď potřeba je nebo není a v tom případě není jaksi možné se ohlížet na statistiky. Ale pokud porodnice má na kontě hodně CS a nejde přitom o centrum kde se shromažďují patologická těhotenství je přinejmenší nutné se zamyslet co tam s maminkami dělají špatně.