Na poslední prohlídce před porodem mi pan doktor "slíbil",že porodím přirozeně a ani si toho nevšimnu:). Měla jsem totiž za sebou tři hospitalizace - problém, nízko uložená placenta,takže plánovaná sekce také hrozila. Nakonec se všechno srovnalo a já se na normální porod těšila. Tři hodiny po příjezdu do porodnice jsem mohla rodit.Ovšem brouček byl špatně natočen a na svět se mu nechtělo. Následovalo CTG a rozhodování, zda pokračovat nebo sekce. Trvalo to necelou hodinu, ale pro mě to byla věčnost. Nakonec se malý narodil sekcí. Museli ho oživovat, ale naštěstí byl a dosud je v pořádku. Ale v porodnici jsme stejně nakonec strávili deset dní. Rána se mi nehojila a bolest, kterou jsem téměř po celou dobu pobytu v nemocnisi zažila, bych nikomu nepřála.
Plánujeme další děti a já bych upřednostila přirozený porod. Přesto vím, že někde vzadu mi bude hlodat myšlenka, co když to zase nedopadne a miminko začne být ohrožene. I proto bych uvítala, kdyby tady ta možnost císaře na přání byla.
A co se týče té bolesti. Nevím, jakou zkušenost mají jiné maminky, ale mě více než nějaká bolest vadilo, že mi bylo špatně, na zvracení, točila se mi hlava a po těch třech hodinách jsem měla problém vnímat, co se kolem děje. Nevím, jak to prožívají jiné rodičky, ale jestli tohle někdo vydrží i dvanáct i více hodin,tak klobouk dolů.
Předchozí