Přidat názor k článku Císařský řez nemusí dítě „udýchat“

Dulo, děkuji Vám za pěknou odpověď. Máte úplnou pravdu, že moc záleží na postoji, náladě partnera. K prvnímu porodu mohl muž přijít, až když to vypadalo, že už mimi poleze ven. Byla jsem strašně vynervovaná a už mě nedokázal úplně uklidnit. Trvalo to ještě 2 hodiny:-(. Celou dobu jsem musela ležet a on měl pode mnou ruku a masíroval mi příšerné křížové bolesti. Ta ruka ho moc bolela, ale pak říkal, že když viděl, jak já trpím, že to vydržel a opravdu mě pomohl. Druhý porod byl se mnou celý a díky tomu, že mě byl psychickou oporou, masíroval, co jsem potřebovala, tak to proběhlo krásně Občas nás přišla zkontrolovat asistentka, na tlačení přišla lékařka. Nechali nás být samotné a plně mě to vyhovovalo. Při dvojčátkách jsem ho volala při první velké bolesti, za 2,5hodiny byli na světě Asistentka si na začátku možná myslela, že jsem se zbláznila, když jsem řekla, že musí přijet můj muž, protože bez něj já nerodím. Měla jsem strach z toho, že to jsou dvojčata, ale muž mě tvrdil, že jim přece musíme věřit, když to jsou naše děti). Tak jsme jim věřili, uklidnila jsem se a šlo to parádně. Po porodu se přiznal, že měl také nervy, ale nedal to na sobě znát. Nejméně poslední hodinu bylo na sále několik lékařů a sester, cítila jsem z jejich strany podporu a hlavně pocit jištění při nepříznivém vývoji, jsem jim vděčná, že naše děti nechali narodit, i když by pro ně cs byl jistě jednodušší. Ze svého okolí vím, že ne každý taťka dokáže takto podpořit, tam je určitě rozumné vzít si s sebou dulu Přeji Vám hodně klidných maminek M+4 s taťkou