Samozřejmě že záleží na výchově, ale je dobré vědět že něco je trošku jinak a tak k tomu přistupovat.
asi jsem to psala trochu nepřesně, nejde o to, že děti po císaři jsou pecky líné nepohyblivé, ale spíš roztěkané, hůř se soustředí na dokončení úkolů, nejsou tolik cílevědomé, snáz je něco odradí od dokončení úkolu ale hlavně, NENÍ TO PODMÍNKOU ŽE TAKOVÉ BUDOU, JEN JE TO U NICH ČASTĚJŠÍ.
A samozřejmě, zejména v případě akutní sekce, je zde jistá pravděpodobnost kombinace s poškozením z přidušení, byť i velmi mírného a nenápadného.
V našem případě je malá středně hyperaktivní, střední porucha soustředěnosti, má nerovnoměrný vývoj a je velmi rychle unavitelná.
Kdybychom se nedostaly k děské psycholožce kvůli úplně jinému problému, zůstalo by mi to utajené. Vypadalo to prostě že je malá živá, nedokáže si hrát víc jak cca 10 minut s jednou věcí, často odbíhá od jídla, a třeba v okamžiku, kdy začala chodit, přestala na čas úplně mluvit. Má velké výkyvy v chování, některý den je v pohodě, ale někdy je naprosto mimo a nedokáže nic jen lítat od jednoho k druhému.
Teď, když nastoupila do školky, přestala kreslit, resp. z obrázků kdy dokázala už nakreslit rybu, kolo, auto, se vrátila k čárání, nenakreslí kolo, jen kombinuje barevné čáry. Odjakživa se snadno unaví, a ještě teď pokud není ve školce, po obědě spí běžně tři hodiny.
Zejména to odbíhání od jídla jsem považovala za zlobení, ale ona za to prostě nemůže. PRávě díky konzultacím s psycholožkou jsem se naučila jak jí správně vést, usměrňovat její pozornost. Jen s tou únavou nejde nic dělat.
Předchozí