Lizo,
100procentni souhlas, co se tyka te nutnosti a moznosti se strachem se poprat. Jak mi znas, rikam to z vlastni zkusenosti, ze boj se strachem muze mit nadherny happy end. Ale soucasny zpusob organizace veci nedava dostatecne rutinnych a pruhlednych zpusobu, jak tem zenam dat sanci. Totiz za prve, ony jsou presvedcene, ze cisar je reseni. Za druhe, nikdo je neinformuje o moznych nasledcich, a nenasadi brouka v hlave, jestli opravdu to je nejlepsi. Za treti neni dostatecne letaku a mist kde takove letaky se rozdavaji, kde by se informovalo, co by se svym problemem mohly delat. Nejsem si jista, jestli je dostatek mist, kde svuj problem by mohly resit (poraden u porodnich asistentek a sikovnych psychoterapeutu).
Jedna se totiz z velke casti o populaci, ktera lekarum veri. Kdyz vidi clanek na Rodine, tak si reknou, neverim, protoze nechci verit. Kdyz nektere veci jim zdeli porodnik ci anesteziolog, ktery to dela nerad, ale zdelit to musi aby si kryl zada, mozna by uverily.
Předchozí