ahojky,chtěla bych přidat vlastní zkušenost. Rodila jsem SC, ač jsem se celé těhotenství těšila na přirozený porod, chodila jsem na kurzy, manžel byl také připravený a natěšený, měli jsme vybranou hudbu, vůni do aromalampičky, nacvičené masáže, ale... Našemu bobánkovi se nechtělo ven, najednou jsem byla ve 42tt a já se vůbec neotevírala, i když bylo miminko v pořádku, nechali si mě na rizikovém a začali porod vyvolávat. Když nezabrala ani jedna tabletka (neměla jsem snad ani jednu pořádnou kontrakci), oznámil mi lékař, že navrhuje ukončení těhotenství! To spojení mě úplně šokovalo, než jsem si uvědomila, co tím chtěl vlastně říct. Nikdo mě do ničeho netlačil, jen naznačili možná rizika a důvody, proč bych se měla pro SC rozhodnout. Dali mi čas na rozmyšlenou, musela jsem si to nějak srovnat v hlavě, promluvit s manželem, se švagrem gynekologem a smířit se s tím, že to nebude tak, jak jsme si naplánovali.Samozřejmě jsem se rozhodla neohrozit život našeho vymodleného dítěte. Těhotná jsem byla totiž navíc jen díky IVF - což dr.uvedl jako další indikaci pro SC. Alespoň jsem se rozhodla pro epidurální anestezii, abych to mimču co nejvíc usnadnila a mohla ho hned vidět a slyšet. Brouček neměl rozhodně vůbec žádné problémy s dýcháním, Apgar byl 9-10-10 a byl to pěkný cvalík 4,05kg. Následující noc byla nejhorší v mým životě, večer mi ho nachvilinku přinesli ukázat, poprvý přiložili k prsu (rodila jsem ráno v 9) a já celou noc nespala a myslela na moje miminko kdesi na druhým konci nemocnice. Na pokoj mi ho dali až 3.den, 5.den se spustila laktace a bez problémů jsem začala kojit a kojím doteď. Jizva bolela děsně, taky jsem se ploužila shrbená a plakala bolestí, když jsem nemohla vstát z postele, o nošení a kojení 4kg miminka ani nemluvě. Asi až po 3 týdnech jsem mohla jít na delší procházku s kočárkem, do té doby jezdil obětavě manžel. Snad až po 2 měsících přestala jizva bolet, i teď po 8 měsících jí při velké námaze cítím. Takže já, pokud bych si mohla vybrat, bych rozhodně SC nevolila a doufám, že příště to vyjde přirozeně, ale když ne, zdraví mého dítěte je mi přednější.