Přidat odpověď

Milá Zorko,
je krásné, že se snažíš stihnout všechno (být dobrou maminkou, hospodyní, ženou, milenkou,... jak píšeš), ale pokud z toho nemáš dobrý pocit, bylo by asi třeba někde ubrat.Nenech si namluvit, že to některá z nás maminek všechno stíhá. Máš pocit, že na svou tříletou holčičku nemáš dost času - ale nemohla bys vnímat třeba to společné vaření ne jako nepříjemný úkol, který musí být splněn, ale jako hezkou společnou aktivitu. Přece nevadí,že to trvá déle (buď dřív začnete nebo bude večeře trochu později), ale ty a tvoje holčička jste přitom spolu, můžete si povídat (o vaření,legrácky, zážitky z tvého dětství, básničky), můžete si zpívat písničky,.... Stejně tak při žehlení - třeba by malou cestovní žehličkou mohla tvoje dcerka pomáhat "vyžehlit" nejaký kapesník na podložce vedle tebe. A klidně takový kapesník ulož jako opravdu vyžehlený a nech jí, ať se třeba v obchodě nebo babičce pochlubí, že si ho sama žehlila.

A všechny starosti, že ji ochuzuješ, pusť z hlavy. Ochuzovala bys ji, kdybys ji posazovala před video a zatím nerušeně cídila byt do vysokého lesku. Společnou činností ale nejlépe obohacuješ duševní obzor své holčičky a poznáváš její schopnosti. To víš, trochu práce navíc si tím asi připravíš, ale opět, zkus to brát a organizovat tak, abys neuklízela po ní ale po skončení činnosti s ní. A dokud si maluje, maluj si třeba s ní (možná se ti tak podaří zabránit nějakému tomu převržení kelímku s vodou a čas, který malováním "promarníš" získáš tím, že nebudeš muset vytírat).

To co ti radím, nejsou jen plané teorie, praktikovala a praktikuju to se svým synem. Je mu sice už 9,5 roku, ale stále se to vyplácí. Chodím už dávno do práce a tak společného času ani času na běžné povinnosti není nadbyt (ale když jsi doma, nemáš času o moc víc, protože zase je víc těch každodenních povinností dokola se opakujících).
Na malování vodovkami, hraní s plastelinou, rozebírání všemožných pokladů má starý umakartový stůl postavený v kuchyni, kde je na podlaze snadno utíratelné lino. Hlídám jen to, aby se na takové činnosti "pracovně" oblékl. A že je pak jako čuňátko? To je po pobytu na zahradě či s tatínkem v dílně taky.No, zaplať pánbůh za automatické pračky, ty si s tím poradí.
A věř mi, před deseti lety bych nebyla věřila, co všechno mi nebude vadit a co dovolím (např. rám dveří do Davídkova pokoje je olepený všemi možnými nálepkami, v pokoji třeba 14 dnů přeskakuju a vysavačem opatrně objíždím nejakou zvláště povedenou stavbu, na všech vypínačích v domě jsem rezignovaně nechala fixem vyznačit polohy zapnuto a vypnuto). Nápady malých kluků si určitě nezadají s nápady malých holek.
Trávím s Davidem i dnes hodně času (říkám si, že si to musím užít, dokud o mne stojí, dlouho už to nevydrží) a podnikáme spoustu věcí spolu. A to víš, že pak nestihnu zase mraky toho, co bych chtěla (a to víš, že se při tom vždycky neusmívám a někdy parádně vyletím). Ale představ si, jak je to krásné, když synovi na výtvarný kroužek ušiju omyvatelný "futrál" na štětce a na vodovky a on přihlíží, jak jej vyrábím, a pak mi nad hotovým řekne: "Maminko, ty jsi tak šikovná"? To roztaju jak ledy v jarním slunci a říkám si, čert vem neutřený prach a nevytřenou podlahu, tohle bylo důležitější (pro oba).

Nedělej si starosti, že tvoje Jituška nemá kolem kamarádky na hraní. Je ještě dost malá a víc ji stimuluje interakce s dospělými, mezi dětmi by zatím spíše vznikaly konflikty (o hračky).
Měj se hezky.
Šárka