Doufám, že toto nebude číst žádný dětský psycholog určitě to bylo špatně, ale pamatuji, že jeden z mých synů byl dokonce večerní kaší krmen ve vaně, jen aby se zabavil a pokud stejně kaši vyplivl nevadilo, hned se osprchoval. Druhý syn zase výborně baštil, když jsme před talíř s jídlem dali leporelo a v průběhu jídla si povídali a ukazovali jak a co baští kočička a jak kravička a pejsek atd. Důsledek - dnes čtyřiadvacetiletý mladý muž u jídla zásadně čte a ne že noviny, ale knížky! Dobře jí a rád a hodně čte - to je snad chvályhodný výsledek výchovy ne? Jen u rodinného společného jídla knihu neotevře, to mu nedovolíme, to si raději u toho všichni povídáme. Když byli malí zabíraly také známé říkánky, za maminku, za babičku , za dědu - máme hodně rozvětvené příbuzenstvo, tak to obvykle vyšlo až na dno talíře. A ještě něco - nejoblíbenější četbou kluků u jídla se časem stal Čtyřlístek, to už si prohlíželi a četli sami, máme jich doma dodnes úplné haldy, donedávna ležely hned na polici vedle stolu a kdokoliv přišel neodolal - včetně vnuků a současně s polívkou otevřel i tento časopis. Jo,nejsem ta nejsprávnější matka a babka, tolerovala jsem to. Teď už ale vím, že má platit čas k dílu, čas k jídlu, že to o čem jsem psala je projev neúcty k jídlu, že to není zdravé a já nevím co ještě, ale taková já má dosavadní zkušenost v této záležitosti.
Předchozí