Přidat názor k článku Troška tolerance

Deniso,

Ja nerodila jsem Cesku podruhe, protoze vubec jsem se bala tam rodit, a to se o mne vi.

Takze nejdriv jak to zazila jsem ja v Nemecku:

Svoji Hebamme (a jeji partnerku, ktera by ji zastupovala ve pripade zeby neco) poznala jsem velice dobre. Mela vice casu ne konsultace nez jakykoliv Dr (planovane hodinu, de fakto to byvalo dele, protoze jsme si padly do oka). Teoreticky jsem je vyzkousela dukladne, treba i behem toho pohovoru o rizicich. O jeji zkusenosti mohla jsem vedet z toho, ze znala jsem statistiku jeji praxe od zalozeni porodniho domu. To je jiz slusny vzorek.

Na jeji zodpovednost mohla jsem se spolehnout, protoze jestli ji nekdo exnul, mela by poradny maler, jako soukromnik, kteremu zalezi na reputaci. Normalne na zivnostak pracuje v klinice, ve ktere puvodne chtela jsem rodit. Pokud bych musela byt privezena, ocitla bych se mezi jeji kolegami, kteri ji se vazi, a ona se vazi jich. A navic vsichni by vedeli, ze jedu z porodniho domu, takze nemela bych nic vysvetlovat o svych predstavach, po nej by prevzaly dokumentaci a ona porod by vedla dal, zodpovedna do konce. Je to velice prijemne.

V Cesku chybi ta slozka spoluprace. A pruhledne statistiky, protoze vec je cerstva. Ale pokud vim PAtky, alespon ty medialne znamejsi a seskupeni kolem porodniho domu v Praze, take sepisuje smlouvu, a take jsou zavazane odpovednosti a reputaci.

Jak jsem rekla, ja netajim se tim, ze v Cesku nemela bych odvahu rodit. Ale pokud Cesky, ktere stoji o porod doma, nevytvorily praxi, jestli nechranily a nepestovaly svoje PAtky, nikdy nevznikne nic, co v sousesdnich zemich vznikalo pred 20 let pri podobnych okolnostech. A navic, jako vznikajici konkurence porodnic, oni tvori velice priznivy element pro zlepseni pomeru v porodnicich.