Přidat názor k článku Troška tolerance

Uf, dočetla jsem diskuzi až sem a jde mi hlava kolem. Nechápu, proč byste si měla říkat, jestli jste něco u porodu "nepodělala", pokud máte zdravé děťátko a Vám se taky nic nestalo....Tohle je přesně to, o čem autorka psala, o tom pocitu viny, že jsem něco udělala špatně, pokud nerodím co "nejpřirozeněji". A co když to třeba u mě je tak, že můj panický strach z bolesti (očkování, zubař, jakýkoli invazivní lékařský výkon) mě tak naprosto zablokuje,že jsem se k dítěti (a porodu) odhodlala až po přečtení všech možných článků o tehdy ne příliš rozšířeném epidurálu, a doslova hysterickým výkonem jsem si ho v porodnici vynutila. A druhé dítě jsem prostě odsouvala, protože podruhé jsem si to nebyla schopná představit, že to zvládnu - i s epidurálem to pro mě byl dost děsný zážitek. Takže teď, neplánovaně těhotná, si prostě domlouvám císařský řez. A vůbec něřeším, jestli to je dobře nebo ne, že je to nepřirozené, atd., pro mě je to prostě jediná možnost. Zkoušela jsem to nějak překonat, ale pak se mi o porodu zdá, budím se zpocená a naprosto vyděšená, že bych tohle musela podstoupit.