Míšo, vyjádřila jsi úplně přesně to, co umožní ženě přistoupit k porodu doma. Asi jsem to nenapsala úplně přesně, ale přesně takhle jsem to myslela. Žena se musí nejdřív srovnat a přijmout tu minimální míru rizika (že komplikace budou život ohrožující), která ji nemine doma ani v porodnici. Pokud toto nezvládne a přetrvávají v ní obavy, neměla by rodit doma. Pokud to zvládne, přesně jak píšeš: je schopna přijmout zodpovědnost za dítě i sebe. A prudce stoupnou její nároky na to, jak tím procesem projít.
Málokdo si dnes připustí či uvědomí, že přes veškerou péči se při porodu umírá, i v porodnicích. Jsou a zůstávají věci mezi nebem a zemí, kdy ani veškeré výdobytky moderní medicíny neumožní 100% bezpečí. Jsem si vědoma, že české statistiky k dispozici nejsou žádné, ale ze studií WHO opravdu plyne, že porod v domácnosti je minimálně stejně bezpečný, ne-li bezpečnější než porod nemocniční, a to zejména díky tomu, že porodní děj není rušen. Velká část žen ovšem stále touží po výrazné pomoci při porodu, ať lékové či operativní, a i když často bývá zaskočena důsledkem, přímou souvislost mezi tímto konáním si nepřipustí. Nemocniční péče v současné podobě má stále ohromný fanklub, ať je to dobře nebo ne.
Předchozí