Přidat odpověď

Ahoj vsichni,
dekuji vsem za to co jste napsaly, protoze jeste pred chvili jsem skutecne byla presvedcena, ze jsem nejneschopnejsi matka pod sluncem. Obcas se pristihnu jak litam po byte a snazim se uklizet, prehazovat pradlo z pracky do susicky, skladat ho, zehlit, ulizet po nasem kocikovi a pribihat (a zase odbihat) ke knourajici Emmicce na dece v obyvaku. A taky znam ty vecery, kdyz Emmy konecne usne a ja si vlezu v obyvaku na futon, lezim a rikam si jak ZITRA URCITE se vykopnu z domu uz pred obedem, aby Emmicka mohla byt dvakrat denne venku, jak to pisi v casopisech a priruckach pro deti. A ze ZITRA URCITE budu vic s Emmickou nez kdekoliv jinde a uziju si s no krasny den.
Doted jsem skutecne verila, ze ostatni maminky maji jiste vzorne uklizene hnizdecka (vzdyt tam preci bydli miminko), chodi pravidelne dvakrat denne na prochazky, nejsou permanentne unavene (coz je dusledek te vecne deprese a sebeobvinovani). Rikam si, ze si lepeji zorganiczuju den, abych vsechno stihla, ze preci musi existovat zpusob jak byt dokonala. Zrejme neni. Diky z celeho srdce za vase milosrdna sdeleni, ze totiz vsechny jsme na tom stejne a ze ta nase detatka jsou opravdu dulezitejsi nez zlikvidovani roztoci a vydezinfikovana koupelna. A ze opravdu prijde doba ( a utece to strasne rychle) kdy nase deticky odjedou do skol a my zustaneme samy v naklizenem byte.
P.S. proc se moje kamaradky "nepriznaly", ze take nejsou dokonale? Nebo snad jsou?