Mě tyhle militantní názory dost baví. Na jednu stranu neustále opakovat, že žena přece sama nejlíp pozná, jak má správně rodit (podle mě teda nepozná), jestli se dítěti daří dobře, že tomu tak vždycky bylo a ženy vždycky rodily (no jo, rodily, ale ta procenta úmrtnosti matky i dítěte, přečtěte si občas třeba jen nějakou venkovskou prózu z 19. st.), i bez doktorů, a na druhou stranu nechtít nést zodpovědnost za svá (někdy prostě špatná) rozhodnutí a chtít po doktorech, aby všechno zachraňovali na poslední chvíli... To se upřímně těm doktorům nedivím, že se jim takový přístup nelíbí.
Nejde jen o to, že když odmítnu analgezii, musím snášet bolest, to je koneckonců rozhodování o mém těle... Jde i o ty další věci, které se zmiňují neustíle dokola... Chci odmítnout vyvolání porodu? Pak musím nést odpovědnost za to, že se třeba náhodou dítěti zkazí voda a bude mít pak třeba vážné zdravotní problémy... Odmítám preventivní císařský řez v případě podezření na komplikace? Pak se musím připravit na to, že dítě třeba nebude schopno projít porodními cestami a bude ohroženo na životě. Nebo se prostě při porodu udusí. Jsme na takové rozhodování připravené? Jestli ne, tak to prosím nechme na doktorech, a bez keců.
Předchozí