Přidat názor k článku Země, kde rodí muži

Katkofifi, to je dobrý přístup! Po posledním porodu jsem panu porodníkovi, co mi věšel bulíky na nos za účelem mě vystrašit (neboť jsem si dovolila odmítnout dirupci na třech cm) napsala aspoň dopis. Přímo po porodu jsem neměla chuť se s ním dohadovat, ale po čase jsem si k tomu sedla. Možná mě považoval za hysterku, možná se nad tím zamyslel. Upřímně doufám v to druhé...

Matulko, to co píšeš, je nesmysl. Nikdo tu nepíše, že chceme rodit v lese bez pomoci. Jen nechápu, proč bych měla na sobě nechat provádět věci, které prokazatelně (doloženo vědeckými výzkumy) nepomáhají nebo škodí, jen proto, že se to "tak dělá"? A proč by mi mělo být odpíráno svobodné rozhodnutí? Třeba konkrétně v tom případu dirupce (= protržení vaku blan)? Přijdu do porodnice, Dr. mě prohlídne a MŮŽU JEŠTĚ BÝT RÁDA, ŽE VŮBEC OZNÁMÍ, ŽE MI CHCE DIRUPCI PROVÉST (protože to u nás v ČR pořád ještě není pravidlem, leckdy jí provede bez oznámení). Ve chvíli, kdy je na ni příliš brzy a kdy může zkomplikovat průběh celého porodu. Což mi neřekne, o tom mě neinformuje, na výběr mi nedá. Proti tomu se tedy ohradit musím.