Přidat názor k článku Země, kde rodí muži

Kopřivo, já se trochu pokusím přiblížit svůj zážitek. Já šla připravená. Měla jsem načteno, nakoukáno, promyšleno, věděla jsem přesně, co chci a co nechci. Mojí chybou je, že pouze o jedné variantě jsem neuvažovala - a to byl císařský řez.

Nicméně, možná si pamatuješ, přenášela jsem dlouho. Porod se rozjel sám, ani nevíš, jak šťastná a pyšná jsem v tu chvíli byla, plná sil a optimismu. I když kontrakce bolely, podvědomě jsem věděla, co mám dělat, cítila jsem se silná, nejsilnější na celým světě.
Opravdu jsem cítila, že moje tělo pracuje tak, jak má .... ale nechala jsem se zvyklat. Docela prachobyčejně jsem začala být unavená a znejistělá tím, že přes ujišťování PA, že kontrakce jsou značné a mimčo bude za chvíli venku, ani po osmi hodinách kontrakcí po třech minutách jsem se neotevřela na víc jak dva prsty.

A v tu chvíli jsem byla zranitelná, psychika se sice snažila vydržet, furt mi v hlavě blikalo, že tělo ví, co dělá .... ale přesto jsem se nechala vystrašit doktorkou, která mě rodila (možná si i pamatuješ, že později po porodu byla ona předmětem mého "vyšetřování" a stěžování u přimáře), že přenáším už dlouho, že to musíme urychlit.
A ano, přenášela jsem dlouho, byla jsem unavená, nevyspalá a ... hloupá - a přikývla jsem. No, jak to bylo dál, je stará vesta. Teď už je to jedno, Jirka mi sedí na klíně, za pár týdnů mu bude rok a já jsem poučená pro porod, co mě čeká v září :)

Ale chci prostě říct, že stav, do kterého jsem se dostala, ta nejistota, že by moje tělo mohlo zklamat, ta najednou objevivší (???) se nedůvěra, kterou jsem nikdy netušila, že budu cítit, ten stres, jak to dopadne a jestli bude mimčo ok, když už je tam tak dlouho ....... nechala jsem se zblbnout a na urychlení kývla.

Zpětně vidím, že moje tělo dokáže věci, o kterých jsem neměla tušení, že rok vydrží pořádně nespat, že upeče další dítě takhle brzo po prvním, že dokáže kojit, by´t jen chvíli ....... ale v té situaci, v těch obavách a nejistotě .... byla jsem prostě slabá :)

Není to jakože omluva, nemám se před kým omlouvat, leda před sebou a Jirkou - a to mám zatím odsunutý v rámci zachování zdravého rozumu :).