Přidat názor k článku Země, kde rodí muži

Insulo,

o to nejde, zebys to rekla a vubec vedela dopredu. Ale i prvorodicka dobre citi, jaka poloha ji boli vice, a ma nutkani jistym zpusobem se hybat, nebo si treba ulevit jistymi zvukami. Dulezite je, aby mohla se chovat spontanne. Ne aby premyslela o tom, co se naucila, ale delala to tak, jak to citi. Kdyz mas dost prostoru a moznosti, jinak to nejde. Ovsem je to trochu problem, jestli lidi, kteri o tebe se behem porodu staraji, prilis s tebou komunikuji na te racionalni urovni, se citis prilis pozorovana, stydis se a pod. Pak vznika ten tvuj pocit, ze nevis co mas delat.

Ja moc nechapu toho jeste v Cesku rozsireneho konceptu spoluprace mezi rodickou a personalem, kdyz personal zene radi, co by delala. Kdyz mi pri prvnim porodu neustale neco narizovaly, nebo i zakazovali, jsem stratila sebeduveru i presto, ze mela jsem dojem, ze vim co mi pomaha, a pak i sily. Pri druhem slo jiz o skutecne, ucinne spolupraci: jsem rikala PA co potrebuji, a ona to plnila. Moc toho nebylo. Jeji samostatny ukol byl jen poslouchat ozvy tak, aby mne nerusila. A bylo to fajn